PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spolu s PARADISE LOST A MY DYING BRIDE patří ANATHEMA k ostrovnímu trojlístku, který v první polovině 90. let pomáhal formovat a šířit truchlivé poselství do mlhou zahaleného světa prostoupeného vůní tlejícího listí, takřka bez záblesku slunečních paprsků. Charakteristická tíživá atmosféra bolesti a melancholie postupně nabírající na síle a intenzitě v rámci tehdejší tvorby plně vykvetla na přelomovém albu „Silent Enigma“, které z dnešního pohledu tvoří jeden z jasných předělů v dosavadní diskografii této osobité kapely.
In dreamland grandeur
I held mesmerized peace
Innocence breathed again
O předěl se jednalo nejen na postu zpěváka, kdy někdejšího Darrena Whitea nahradil jeden z bratrské dvojice, Vincent Cavanagh, ale zejména po hudební stránce, kdy skrze obhroublé kontury a místy takřka naivně idealistický projev bylo již tehdy možné vysledovat sílící příklon k promyšlenějším a decentnějším hudebním polohám, které ovšem plného rozpuku doznaly teprve na následujících náhrávkách.
Take you now, in my sleep
I want to touch, to sratch you deep
To leave you scared
To see you burn
To leave you scarred
To see you burning
ANATHEMA dala vale striktně a jednoduše riffujícím podlazeným kytarám a plně rozvinula svou osobitou kombinaci psychedelických poloh s niterně bolestivými výpady a letargického rozjímání, které jako by vycházelo přímo z duše všech zúčastněných hudebníků. Těžké ubíjející riffy se takřka neznatelně prolínaly s jemností prodchnutou akustickou kontemplací či podmanivými melodiemi, které nenásilně oplétaly kostry jednotlivých skladeb. Téměř nadpozemsky zasněná lehkost, která jakoby ani nepatřila do tohoto světa, dala spolu s mnohdy dusivou a tíživou atmosférou albu nezaměnitelný punc a jeho podmanivé kouzlo se nevytratilo ani po letech. Ať už se jednalo o křehce akustickou „Alone“, svíravou psychedelii „Nocturnal Emission“ či dvojici hymnických perel „Silent Enigma“ a „Dying Wish“.
Fullfilment lost in a lifetime of regret
Ornate peace would cover me
As I would die now…
For one last wish
ANATHEMA nikdy striktně nepatřila k seskupením, která bezmyšlenkovitě omílají klišé spojená s utrpením a nepostihnutelností lidského bytí a jejich přístup k žánru se vždy vyznačoval přirozeností. Ačkoliv spadá „Silent Enigma“ spíše do období ranné tvorby, již v této fázi bylo lze vysledovat jistou vyzrálost hudebníků, jejichž mladické nadšení a schopnost pro opravdovost citového prožitku vetknula hudbě nezaměnitelný punc melancholie a bezčasého snivého zapomnění směřujícího do věčného klidu Elysejských polí. Dalo by se říci, že „Tiché tajemství“ z dnešního pohledu dokumentuje přerod hudebníků od tepající kytarové přímočarosti k pozdějším promyšlenějším, citově o nic méně vypjatým hudebním celkům. A tak podobně jako PARADISE LOST, také ANATHEMA později opustila striktně doom metalové hájemství a plně zapustila své kořeny v jemnějších a rozjímavějších hudebních polohách. Z jejich tvorby se však ani do dneška nevytratila ona příznačná náladovost a duše, kterou k tíživé zemi poutá pouze bolestivě hmatatelná lidská schránka.
"Silent Enigma" ani po letech neztratila nic ze svého osobitého kouzla a velmi jasně tak dokumentuje jeden z hudebních mezníků nejen v rámci tvorby samotné ANATHEMY, ale v širším měřítku i žánru jako takového.
Vincent Cavanagh
- zpěv, kytara
Duncan Patterson
- baskytara
Daniel Cavanagh
- kytara
John Douglas
- bicí, perkuse
1. Restless Oblivion
2. Shroud Of Frost
3. ...Alone
4. Sunset Of Age
5. Nocturnal Emission
6. Cerulean Twilight
7. The Silent Enigma
8. A Dying Wish
9. Black Orchid
The Optimist (2017)
Distant Satellites (2014)
Weather Systems (2012)
Falling Deeper (orchestrální album) (2011)
We're Here Because We're Here (2010)
Hindsight (kompilace) (2008)
A Moment In Time (DVD) (2006)
Were You There? (DVD) (2004)
A Natural Disaster (2003)
A Vision Of A Dying Embrace (DVD) (2002)
Resonance 2 (kompilace) (2002)
A Fine Day To Exit (2001)
Resonance (kompilace) (2001)
Judgement (1999)
Alternative 4 (1998)
Eternity (1996)
The Silent Enigma (1995)
Pentecost III (EP) (1995)
Serenades (1993)
Crestfallen (EP) (1992)
Datum vydání: Čtvrtek, 17. srpna 1995
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 54:37
Produkce: Anathema
Studio: Lynx Studios, M. A. Studios
Aj po rokoch je to super. Nadčasová vec.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.